Wolfgang Kohlhaase a Rita Zimmerová

Štika k obědu

hrůzostrašná komedie o tom, že kdo jinému jámu kopá.….

Tři obstarožní sestry Heckendorfovy mají svého sluhu Rudolfa.
Dojdou k závěru, že je opotřebovaný a měly by se ho zbavit.
Podceňovat sluhy se ale nevyplácí.

"Slyšte, mládenci a panny krásné, starou píseň v novém vydání. Když ji zpívám, obecenstvo žasne, někdy se i vzbudí ze spaní." Tato kramářská píseň provází celý "hrůzostrašný" příběh o vysoce podivuhodné aféře, k níž došlo léta Páně 1838 na venkovském sídle nedaleko města Neuruppinu. Sestry Heckendorfovy

Květa Fialová, Naďa Konvalinková, Libuše Švormová

bohaté majitelky akcií proslulého pivovaru, se jako vždy na léto uchylují do svého venkovského sídla. Každá z nich má docela jinou letoru, ale všechny tři jsou staré panny. Je tu s nimi ovšem Rudolf,

Václav Postránecký

který zastává v jejich službách, jež trvají už třicet let, "holku pro všechno". Stěhuje nábytek, nosí kufry, nakupuje, vaří, obsluhuje a poskytoval i služby zcela intimního rázu, které slečny zavazovaly... A tu náhle Rudolf trvá na tom, aby své závazky splnily a sestry dojdou k závěru, že se ho musí zbavit. Jenže - kdo jinému jámu kopá... .

překlad a úprava Ota Ornest, hudba Josef Pech, scéna Milan Čech,
výtvarná spolupráce Vladimír Jiránek, kostýmy Tereza Bartáková T studio.

režie Pavel Háša

produkce
Agentura HARLEKÝN s.r.o.
Václav Hanzlíček
Jarníkova 1875, 148 00 Praha 4
tel./fax: 271 914 303, 602 339 731
e-mail: Táto adresa je chránená pred robotmi nevyžiadanej pošty. Ak ju chcete vidieť, musíte mať povolený JavaScript.
www.harlekyn.cz





V hrůzostrašné komedii Štika k obědu se chystáte
již téměř po třísté vraždit.
Napadlo Vás to někdy i ve skutečností ?


Květa Fialová
„Poprvé jsem chtěla ve svých mladých letech zavraždit svého muže kuchyňským nožem – ale pak jsem se raději rozvedla.
Teď dávám přednost jedu.“


Naďa Konvalinková
„Jen jednou. Chtěla jsem zabít Jiřího Lábuse, když mi do porodnice přišly telegramy s blahopřáním k narození Karolíny od Husáka, Bilaka, Indry a Kabrhelové. Nemluvila tam se mnou ani noha.“


Libuše Švormová
„Doopravdy asi ne“


Václav Postránecký
„Kdysi jsem uvažoval o vraždě jednoho ministra kultury.
Ale upustil jsem od toho, protože i tak se choval ke kultuře, jako by byl mrtev.“